11. 1. 2025, 17.00: BOHNICKÁ RYBOVKA - kostel sv. Václava
VIDEO - Rybovka 2019 ve svou minutách.
"Tradiční Bohnická Rybovka" letos uzavře dobu Vánoční netradičně. Účastníci ať z řad publika či umělců podpoří svou účastí či finančním příspěvkem kostel sv. Václava. Tento secesní kostel v areálu a majetku psychiatrické léčebny se potýká s nedostatkem financí na opravu střechy, která je ve velmi špatném stavu. Přijďte i vy podpořit tuto bohnickou dominantu a zažít neopakovatelnou atmosféru společného setkání a muzicírování v podání amatérských i profesionálních hudebníků.
Letos se koná v sobotu 11. ledna 2025, v 17 h v kostele sv. Václava v Bohnicích v PN Bohnice.
Chcete se přidat? Zpíváte nebo hrajete na hudební nástroj? Přihlašte se:
******
Missa Solemnis festis Nativitatis Domini Jesu Christi accomodata in linguam Bohemicam aneb Česká mše vánoční. Kdo by neznal nejslavnější skladbu Jakuba Jana Ryby. Zmínky o prvním provedení České mše vánoční se nedochovaly. Pouze vročení na obálce (která se jediná dochovala z dnes nezvěstného autografu) poukazuje k roku 1796, ve kterém byla skladba zkomponována. Pokud tedy k prvnímu provedení skutečně došlo 25. prosince 1796, zřejmě bylo daleké vší slávy a mohutnosti, s níž se později tak řečená "Rybovka" začala provozovat. Tehdejší interpretační praxe byla mnohem komornější (okolo čtyř lidí v každém hlase). Vánoce toho roku navíc byly na blátě, … "na Štědrý den vesměs pršelo…", jak vypovídají dobové zprávy. Jakub Šimon Jan RYBA (1765 - 1815) se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Celé Rybovo dílo a osobnost však nelze nahlížet skrze idylický svět této mše, zvláště v její dnes ustálené podobě, která se v mnoha ohledech navíc velmi vzdaluje původnímu znění. Ani Ryba sám ji ve svých soupisech děl zvláště nevyzdvihoval, vyjma jejího českého jazyka. To však neznamená, že by si národ utvořil "modlu" z něčeho téměř druhořadého. Skladebné prostředky této mše jsou sice až naivní, ale naprosto vědomě a velmi pozoruhodně využité. Zvláště to vynikne, máme-li možnost srovnání s ostatní Rybovou tvorbou, která je ve své většině mnohem progresivnější, v souladu se soudobým hudebním cítěním, poukazujícím nejednou již k ranému romantismu.
Kdo vlastně byl autor naší nejprovozovanější mše, a čím byla tato kompozice v době vzniku? Na konci 18. století, v době josefínských reforem, zasahujících celou strukturu společnosti, v době francouzské revoluce, jejího pádu a nástupu Napoleona Bonaparte, v době Beethovenových počátků, nebylo běžné, aby český venkovský učitel ovládal kromě němčiny a latiny též řečtinu, francouzštinu, italštinu a další jazyky. Mnozí kantoři komponovali, ale i z hlediska kantorské produkce Rybovo dílo velmi vybočuje svými kvalitami a šíří záběru.
Ryba studoval v letech 1781-84 na piaristickém gymnáziu v Praze, a docházel tehdy též do bývalého jezuitského semináře Sv. Václava, stále ještě (i přes tehdejší zrušení jezuitského řádu) významného hudebního učiliště. Gymnaziální studia nedokončil, a snad z rodinných důvodů přešel na učitelský ústav, který po roce absolvoval, aby se vrátil do Nepomuku, kde se tehdy uvolnilo místo učitele. Můžeme se pouze dohadovat, do jaké míry to byla oběť a ústup z ideálů mladého, nadaného a ambiciózního muže. Zda Ryba uvažoval o dráze skladatele v metropoli, či o studiu teologie. Ke svému učitelství však přistupoval s plným nasazením.
Celý život neúnavně sepisuje různá ponaučení, učebnice nejen pro své rožmitálské žáky, posmrtně je vydána jeho učebnice hudební nauky "Počáteční a všeobecní základové ke všemu umění hudebnímu, sebraní dle nejvznešenějších a nejrozmanitějších hudců našich let", z níž můžeme usuzovat na široký Rybův rozhled v dobové hudební teorii, znal mnohá klíčová díla, k nimž se dnes znovu vracíme při snaze blíže porozumět interpretační i kompoziční praxi osmnáctého a předchozích staletí. Tiskem mu vyšlo ještě za života několik sbírek českých písní, zhudebněných básní českých obrozeneckých básníků z Puchmayerova okruhu, latinská slavnostní Mše Es Dur aj. Ryba též pojal záměr zkomponovat rozsáhlý cyklus skladeb, určených k liturgickému provozu během celého církevního roku, nazvaný Cursus Sacro-harmonicus, který již nestihl dokončit, ale i torzo obsahuje několik desítek kompozic. Strahovský premonstrát Jan Bohumír Dlabač Rybu zahrnul do svého německého slovníku významných hudebních a výtvarných osobností z Čech, Moravy a Slezska, jinými slovy už ve své době byl Ryba vysoce ceněn i odbornou hudební veřejností.
Ryba si stále udržoval a rozšiřoval všeobecný přehled, pravidelně četl dobový tisk, dobře se vyznal ve školských normách monarchie. Udržoval kontakty s jinými obdobně zaměřenými snad lze říci obrozenci, vedle Dlabače jmenujme aspoň milčického rychtáře Jana Františka Vaváka, autora pamětí, jež nám podávají velmi zajímavý dobový obraz. Zabýval se díly antických klasiků, četl Spinozu, Voltaira, Condorceta, Rousseaua, Komenského, Veleslavína a řadu dalších. Z Rybových pokusů o českou hudební terminologii čerpal i Josef Jungmann.
Snad jej maloměstské prostředí, ve kterém se po většinu života pohyboval, opravdu nemohlo plně chápat. Rybův osud však nelze zjednodušit na "uštván neustálými konflikty s ředitelem panství, s farářem.... dohnán k sebevraždě." Konflikty nebyly neustálé a Ryba byl dokonce vícekrát za svou pedagogickou praxi a vynikající výsledky oceněn z vyšších míst, četné jeho stížnosti byly uznány jako oprávněné. Narodil se a žil v nelehké době, české země byly téměř neustále ve válečném ohrožení, nebo se na jejich území bojovalo. V době zvýšených hmotných odvodů pro vojáky se často pohyboval se svou poměrně početnou rodinou na hranici nouze. Několik dětí Rybovým brzy zemřelo, doba neznala očkování proti nákazám... Jedinou výjimkou, kterou Ryba čtyři roky poté co byla objevena už využil u svých dětí , byla Jennerova metoda vakcinace proti pravým neštovicím. Šest Rybových dětí se dožilo dospělého věku, mezi nimi i Josef Jakub Jan Arnošt, posléze profesor očního lékařství a děkan lékařské fakulty University Karlovy. Rybův tragický skon (8. 4. 1815) se dnes jeví snad spíše podmíněný progresí duševní choroby, nežli jako pouhý následek nesnadných existenčních i lidských poměrů.
Text: Marika Pečená
Staré Bohnice v proměnách času – kalendář 2024
Vychází šestý kalendář s historickými fotografiemi Bohnic, Čimic a Troje
Letos jsme už pošesté vybíraly z historických fotografií obrázky tak, aby ukazovaly jedno téma po celých 12 měsíců. Je to čím dál obtížnější, nakonec jsme vybraly téma sakrálních staveb v okolí bohnické farnosti. V kalendáři najdete například zatím nepublikované fotografie kostela sv. Petra a Pavla i nemocničního kostela sv. Václava. Podíváme se také do Troje – od pana Františka Malého z trojské Nadace Quido Schwanka jsme získaly naprosto unikátní fotografie kaple sv. Kláry.
Bohnická farnost byla obnovena v roce 1738. K ní byly připojeny i obce Přední Ovenec (dnes Bubeneč), Zadní Ovenec (dnes Troja), Podhoří, Podbaba a Lysolaje. S Bohnicemi jsou po staletí spjatí i obyvatelé Sedlce. Oba břehy spojoval přívoz, mnozí obyvatelé měli své blízké pochované na bohnickém hřbitově. Původně románský kostel sv. Petra a Pavla byl do současné podoby přestavěn v roce 1805. V interiéru proběhly významnější úpravy v polovině 20. století pod vedením manželů Kotrbových. V současné době postupně dochází k restaurování mobiliáře kostela. V březnu se zastavíme u křížku, který se nachází jižně od kostelíku. Byl postaven po 1. světové válce na památku padlým bojovníkům a věnovala jej farnost Bohnice. Samotný litinový kříž je však daleko starší. V roce 2014 byl kříž vandaly poničen, v roce 2015 se dočkal opravy.
Věž kostela sv. Václava se novodobou siluetou Bohnic stala v roce 1916. Tehdy byla na vrchol 55 m vysoké věže umístěna kopule obklopená čtyřmi kamennými vázami, sanktusová věžička a kříž. K vysvěcení kostela došlo až v roce 1919 světícím biskupem pražským ThDr. Janem Sedlákem. Samostatnou duchovní správou byl pověřen P. Otakar Hruška. V jeho osobě ústav získal také písmáka i sběratele umění. Interiéru kostela vévodil třídílný oltářní obraz‚ prof. Jaroslava Obrovského znázorňující sv. Václava na koni, sv. Cyrila a sv. Metoděje. V 50. letech přestal kostel sloužit svému účelu a mobiliář byl rozvezen do několika kostelů. Obraz sv. Václava se považoval za ztracený, v roce 2018 byl šťastnou náhodou objeven v kostele sv. Jana Nepomuckého v Ohařích. Západně od areálu léčebny bylo již od počátku počítáno i se hřbitovem, jelikož ústav měl povinnost postarat se o pohřeb osamělých a nemajetných ošetřovanců. Vlastní pohřebiště tak mohlo výrazně snížit náklady na tuto sociální službu. Areál byl připraven za 8 měsíců a hřbitovní kaple byla vysvěcena v září 1909. Později zde byli do země uloženi i chovanci tridentského ústavu pro choromyslné, kteří byli do Bohnic přesunuti před postupující válečnou frontou. Pro vysvětlení těchto událostí byly do zdí u vchodu do kaple umístěny dvě desky z kararského mramoru s nápisem v italštině a češtině. Pod deskami se nacházela schránka se zemí italského území. Slavnostní obřad posvěcení proběhl za přítomnosti italského velvyslance 16. října 1932. Hřbitov přestal fungovat v roce 1951.
Sedlecká kaple Nejsvětější Trojice byla postavena v roce 1725 na náklad majitele sedleckého dvora a měšťana Starého Města pražského Františka Josefa Masera a jeho manželky Terezie. Dříve se autorství přisuzovalo slavnému K. I. Dientzenhoferovi, v poslední době se uvažuje o jeho žáku Tomáši Haffeneckerovi. Je postavena na křížovém půdorysu s charakteristickými silnými, zakřivenými stěnami. Nad průčelím je umístěna zvonice, kaple je kryta mansardovou střechou.
V září zavítáme do Čimic, kde stranou městského ruchu stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého. Pochází z 2. Poloviny 18. století, a původně stávala v horní části obecní návsi – jak zachycuje fotografie z 50. let 20. století. V pozadí je vidět i původní statek čp. 4, nad ním je vidět i zastávka autobusu. Starší záběr ukazuje kapličku v roce 1924. Při stavebních úpravách návsi, resp. při úplné změně místní dispozice spojené se zbořením téměř veškeré zástavby v druhé polovině 80. let byla kaple zbořena. Iniciativou místních ale byla nakonec jako volná replika postavena asi o 50 metrů níže, tentokrát už bez zvonu. Čimice patřily původně k prosecké farnosti, v roce 1870 byly připojeny k Bohnicím.
Kaple sv. Kláry byla postavena před rokem 1685, současně s Trojským zámkem, s ním také bývala propojena schodištěm. Po požáru v roce 1924 dostala novou střechu se sanktusovou věžičkou. Vinice kolem kaple byla obnovena po roce 1952. Dnes je kaple i vinice součástí Botanické zahrady Praha. V západní stráni pod kopcem je skryta pozdně klasicistní kaplička sv. Václava, kterou nechali v r. 1865 vystavět manželé Vrzákovi, tehdejší majitelé Lysolají. Pověst říká, že kaple patří sv. Václavovi proto, že jeho syn byl těžce nemocný, jeho rodina se modlila ke svatému Václavovi, patronu české země, a on se uzdravil. Cesta k dnešní podobě kaple byla opravdu trnitá – po druhé světové válce kaplička chátrala a nebyl nikdo, kdo by tento stav chtěl zastavit či dokonce změnit. Až v roce 1994 vznikla místní iniciativa „Společnost pro obnovu kaple sv. Václava a zvelebení kaple sv. Kláry v Praze-Troji“ a díky její péči mohla být v roce 1996 znovu vysvěcena a předána i s upraveným okolím zpět do užívání široké veřejnosti.
Kde je kalendář k dostání?
- VINOTÉKA U TOMÁŠE, V Nových Bohnicích 25/230, Praha 8-Bohnice
pondělí – pátek od 15.00 do 19.30, popř. po domluvě, tel. 777 108 838 - KAVÁRNA V. KOLONA, areál PN Bohnice, Divadlo Za plotem Ústavní 91, Praha 8
pondělí – neděle 12.00 – 18.00 - ÚTULNÝ KRÁMEK, Lublinská 577/13, 181 00 PRAHA 8, tel. 603 356 123, 777 310 908,
pondělí – pátek 10.00 – 18.00, sobota 09.00 – 12.00 - Pivní bar Chmeloun, Čimická 218/189, Praha 8, po–ne 16.00-21.00
- Po domluvě: Renáta Molová, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., tel. 602 514 314
Jednotlivé akce:
Čtvrtek 30. listopadu – Čimice – 16-19 hodin (u stejnojmenné zastávky autobusu)
Pátek 1. prosince 16-19 hodin – Obchodní centrum Krakov
Dobrovolný příspěvek použijeme na tisk dalšího kalendáře v roce 2025. Doporučená výše příspěvku je od 189 Kč.
Renáta Molová
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Blanka Rošická
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Děkujeme Městské části Praha 8 za finanční podporu, bez které by se vydání kalendáře nemohlo uskutečnit v takovém rozsahu.
