8.10.2015: POCTA nejen JAKUBU JANU RYBOVI - Motus harmonicus


Pozvánka v tiskovém rozlišení ke stažení (.pdf, 3,5MB)
























Po skončení koncertu bude možné si zakoupit knihu o Jakubu Janu Rybovi a hudební CD, které zapůjčilo Podbrské muzeum v Rožmitále pod Třemšínem.



Účinkuje komorní soubor MOTUS HARMONICUS, zazní skladby Jakuba Jana Ryby a skladby kantorů 18. století.

Letos si připomínáme dvojí jubileum: 250. výročí narození a 200. výročí úmrtí Jakuba Šimona Jana Ryby. Rožmitálského kantora a regenschoriho proslavila jediná skladba. Zkomponoval ji pro potřeby rožmitálského kůru již v roce 1796. Původní materiál se sice nezachoval, ale hraje se a zpívá po celém světě. S  názvem Česká mše vánoční obletěla svět a našla si cestu k lidským srdcím mnohých národů. Zpívají ji v Brazílii, v Americe, v Austrálii, její
 český text nastudovali i lordi v Britském parlamentu. Autor ani nemohl předpokládat, že mu právě toto dílo zajistí nesmrtelnost, a to na úkor všech ostatních kompozic, kterých si sám osobně cenil a které byly vysoce hodnoceny již za jeho života.


Jakub Jan Šimon Ryba se narodil 26. 10. 1865. Pocházel z Přeštic z kantorské rodiny, jeho otec Jakub Jan Ryba st. byl znamenitým varhaníkem a schopným skladatelem. Svůj talent zděděný po otci brzy rozvinul. Po studiích na piaristickém gymnáziu v Praze, která nedokončil, a po absolvování učitelského kursu působil krátký čas jako učitel v Nepomuku a v Mníšku. Od roku 1788 až do konce svého života žil v Rožmitále pod Třemšínem. Srovnáme-li jeho podmínky s podmínkami současníků působících za hranicemi, musíme vyzdvihnout jeho pracovní nasazení podpořené úžasnou pílí, kterou kompozici věnoval, i když nebyla jeho hlavní životní náplní ani rozhodujícím nástrojem příjmu. Tím byla práce ve škole, výchova a vzdělávání dětí a mládeže, které se svědomitě a cele i za cenu osobních obětí až do smrti věnoval. Jako otec sedmi dětí, které zůstaly naživu z třinácti narozených, musel v posledních létech života čelit velkým existenčním potížím.

Hudba, a především její tvorba se stávala Rybovi důležitou duševní vzpruhou v těžkých životních situacích. Stále se zhoršující zdravotní stav, neutuchající spory s rodiči žáků i s vrchností, pocity marnosti, zoufalství, beznaděje, však nakonec zvítězily a přivedly jej až k rozhodnutí předčasně ukončit život. Rybův osud se dovršil v lesní tišině u Voltuše nedaleko Rožmitála, kde si 8. 4. 1815  podřezal břitvou hrdlo. Jako sebevrah byl Ryba pochován bez obřadu na morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově. Na místě jeho smrti v roce 1854 postavili lesní dělníci kamenný křížek, v roce 1933 byl doplněn kamennou mohylou, která zde stojí dosud.

Přesto, a možná právě proto, že byl často nucen těžce překonávat každodenní překážky, vytvořil dílo, které přetrvalo staletí, a může a jistě stále bude oslovovat tisíce posluchačů na celém světě. Neprávem opomíjený Ryba má šíří své tvorby vznikající často v těžkých životních situacích trvalé místo mezi nejpozoruhodnějšími osobnostmi české hudby.



Rozsah díla Jakuba Jany Ryby je úctyhodný. Nese v sobě hudební i literární odkaz, který prostupuje celou jeho tvorbou. Četnost a rozmanitost a skladatelské invence zdaleka přesahují obraz, jaký byl o Jakubu Janu Rybovi v minulosti vytvořen a v mnohém je stále v české veřejnosti zakořeněn.



Jakub Jan Ryba byl nejen obdivuhodný představitel české hudby, ale i osobnost, která svým působením a příkladem přispěla rodícímu se národnímu obrození, pozvedla úroveň školní výchovy i chrámové hudby a zanechala v paměti národa i celého hudebního světa. Autografy hudebního díla Jakuba Jana Ryby jsou uloženy v Českém muzeu hudby v Praze.