STABAT MATER - Ensemble Hilaris

Irena Čápová, Renata Zafková j. h., Eva Vítková, Martina Spiritová (soprán)

Lea Bezděková, Martina Kneiflová (alt)

Stanislav Kneifl, Jan Němeček (tenor)

Marek Leitl, Kryštof Spirit (bas)

Jiřina Dvořáková-Marešová (varhanní pozitiv)

Program

Johann Sebastian Bach (1685–1750): Jesu, meine Freude, BWV 227

Domenico Scarlatti (1685–1757): Stabat mater pro 10 hlasů

Ensemble Hilaris

Ensemble Hilaris je vokální soubor. Vznikl v roce 2011 a tvoří ho devět zpěváků (tři soprány, dva alty, dva tenory a dva basy). Za dobu své existence nastudoval několik samostatných programů ze skladeb období baroka a vrcholné renesance a částečně také soudobé hudby. Jeho uměleckým vedoucím je Kryštof Spirit.

O programu

Ensemble Hilaris původně vznikl jako osmičlenný soubor se dvěma zpěváky do každého hlasu. To je obsazení, které se výborně hodí jak pro interpretaci klasických čtyřhlasých skladeb, tak skladeb dvojsborových. Postupně se sopránová sekce rozrostla na tři zpěvačky. Ale ani to nestačí na provedení programu, který jsme pro vás dnes připravili. Domenico Scarlatti totiž pro svoje desetihlasé Stabat Mater požaduje čtyři soprány, dva alty, dva tenory a dva basy. Tak velké obsazení se vidí opravdu málokdy – pokud nepočítáme čtyřicetihlasou mši Alessandra Striggia, tak mu můžou mu konkurovat snad už jenom Praetoriovy čtyřsborové skladby. Proto jsme pro tento projekt přizvali ke spolupráci sopranistku Renatu Zafkovou a vyjímečně vám zazpíváme v obsazení čtyři soprány, dva alty, dva tenory a dva basy. Takové obsazení se výborně hodí i pro druhou skladbu dnešního večera, pětihlasé Bachovo moteto Jesu, meine Freude. To má totiž přesně poloviční obsazení – dva soprány, jeden alt, jeden tenor a jeden bas.

Bachovo moteto Jesu, meine Freude, BWV 227 z roku 1723 je mistrovským zpracováním oblíbené luteránské písně. Sám Bach ji použil nejméně ve čtyřech dalších skladbách a najdeme ji i v současném evangelickém zpěníku jako číslo 472 – Ježíši můj milý. Píseň vznikla kolem roku 1650. Autorem textu je německý básník Johann Franck, melodii napsal Johann Crüger. Bach toto moteto zkomponoval nedlouho po svém přesídlení do Lipska, kde v roce 1723 získal místo kantora v kostele sv. Tomáše. Původně bylo zamýšleno jako skladba pohřební – poprvé zaznělo na pohřbu ženy lipského poštmistra. Moteto má jedenáct částí. Liché části postupně zhudebňují šest slok písně Jesu,meine Freude. Každou sloku jinak, vždy ale v nějakém hlase zní téma písně. Sudé části polyfonním způsobem zpracovávají texty ze začátku osmé kapitoly apoštola Pavla Římanům. Výběr biblických textů podtrhuje pohřební charakter skladby – například předposlední část: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.“

Domenico Scarlatti, Bachův současník, se sice nezapsal do učebnic hudební výchovy tak výrazně, jako Johann Sebastian Bach, navíc jeho hlavní doménou byly skladby pro cembalo, ale to nic nemění na tom, že jeho desetihlasé Stabat Mater je vskutku mistrovským dílem. Jsme rádi, že vám můžeme tyto dvě skladby představit vedle sebe. Ačkoliv vznikly takřka ve stejné době – Scarlattiho Stabat Mater je z roku 1715, Bachovo moteto z roku 1723, od prvních taktů je evidentní odlišnost německého a italského kompozičního stylu. Text Stabat Mater je velice starý – pochází již z 13. století. Jeho autora se nepodařilo jednoznačně určit. Text emotivním způsobem vyjadřuje bolest Ježíšovy matky Marie nad ztrátou syna. Z hlediska formy se jedná o latinskou poezii s velmi pravidelným a výrazným rytmem, což ji předurčuje k tomu, aby se dobře zhudebňovala. Po mešním ordináriu patří mezi jeden z nejčastěji zhudebňovaných duchovních textů. Navzdory velké oblibě se ale tato sekvence oficiálně dostala do katolické litrugie až v osmnáctém století – připadá na 15. září na svátek panny Marie sedmibolestné.